p.o.ruby.eu

„Řekni mi, proč vlastně potřebujeme bluegrassovou asociaci? K čemu mi jako má být? Pro mne tato asociace ještě nikdy nic neudělala. Platil jsem příspěvky od roku 1998 a měl jsem pocit, že to byly marně vyhozené peníze. Tak jsem se na to vykašlal. Ze všech stran na ni slyším jenom samou kritiku, a opravdu, abych řekl pravdu, nemám zájem.“
Tak tohle je takový průměr toho, co slyším. Něco podobného slyším ze všech stran, od lidí, kteří nepředstírají, že jsou bůhvíjak vzdělaní, i od těch, kteří mají na papíře tzv. „patent na rozum“.

Twisted Timber... to je takové to dřevo, co občas potkáte v lese, které je naprosto nepochopitelně zkroucené, jako byste vzali hadr, namočili do sádry, zkroutili ho a on pak ztvrdl a z něj vyrostl strom. Tedy, aspoň u nás na Valašsku, odkud pocházím, jsem takových zkroucených těl padlých či pokácených stromů viděl bezpočet. Tam jsou vůbec lesy velmi tajemné a plné záhad.

Nevím, jestli je snad lesáci nechávali v lese shnít, protože jejich dřevo nemělo pro další zpracování význam – ale to je jedno. Vždycky mne ty holé, zkroucené kmeny svým zvláštním vzrůstem fascinovaly. Samozřejmě má takové dřevo své zvláštní kouzlo, svou neopakovatelnost. Ale kdo to kdy proboha viděl, aby dřevo rostlo zkrouceně?

Kapela Twisted Timber si svůj název vybrala taky pro mne z naprosto nepochopitelného důvodu. Nevím, kde ten název vyštrachali, ale vím, že teď strávíme léta letoucí nad tím, abychom tu záhadu objasnili.

Standardy… každému se spíš vybaví instrumentálky jako Salt Creek, Red Haired Boy a klasické skladby jako Blue Ridge Cabin Home, Blue Moon Of Kentucky anebo česky třeba Jesse James.

K čemu jinému by nám byly nějaké bluegrassové standardy?

Ale já mám na mysli standardizaci – výhody toho, když se lidi shodnou na tom, že je dobré, aby třeba litr vody vážil 1kg, aby to byla kostka vody o hraně 10 cm atd…

To mi jednou přítel Earl Bowlings při ranní cestě s trailerem do Milwaukee takhle povídá: „To se není čemu divit, že vy Evropani jste takhle dobří počtáři, když máte tu desítkovou soustavu – zkus si představit, jaké to bylo na základní škole, když jsi musel vypočítat příklad, kolik palců měří kostka, do které se vejde galon vody…“

Tak a je to. Rok uplynul, a my jsme si na bgcz.net v diskusi pod článkem "Národ sobě" vše nejdůležitější vyříkali už 23. ledna 2009.

Loni jsem v článku "Evropský Bluegrassový Summit v Bühlu - ozvěny" žehral na to, že za český bluegrass jsem byl v Bühlu jako jediný zástupce - a velmi neoficiální. Vlastně takový trochu spíš kontraBAČR. Byl jsem rozhodnutý přijet se podívat v únoru 2010 znovu, a letos jsme tam za Česko byli hned tři - já, Petr Brandejs, Jirka Králík. Cestu jsem tentokrát absolvoval autem s Petrem Brandejsem a po cestě jsme se samozřejmě bavili o řadě témat, která nás na úrovni ČR zajímají.

Asi nejsme typy, kteří by si nějak obzvlášť padli do oka, ale musel jsem uznat, že Petrovy argumenty velmi často nedokážu vyvrátit a že má v drtivé většině témat, kdy je BAČR kritizována, bohužel velkou pravdu.

I negativní věci se ovšem mění, a bylo to znát i na summitu. Vloni jsem byl překvapen, že jsem byl jediný, kdo si s sebou přivezl nástroj. Myslel jsem si, že pro lidi v této hudbě je to přirozené – no ovšem nebylo. Tak vloni jam nebyl, protože s mou kytarou by to asi nebylo to pravé ořechové. Letos měl nástroj téměř kdekdo, a hned poté, co jsme se ubytovali, jsme se setkali v restauraci hotelu „Deutsches Kaiser“, kde po vzájemném vítání a večeři následoval docela výživný jam. Pro více obrázků (a pokud se mi podaří i upload videa) klikněte sem.