Bluegrass jams 
There are no translations available.
Tak napřed, do začátku, to bylo U Hasičů žízně. Ti dohasili (ale na jejich záchody nikdy nezapomenu!), pak jsme to 2x zkusili přímo na Zvonařce, a když to nevypadalo přátelsky, našli jsme Tenkrát na Západě. Tam byly taky skvělé jamy, konkrétně venku na zahrádce - myslím, že se tam párkrát v létě znovu podíváme...
Ale bylo to uvnitř dost hlučné, a asi jsme zavazeli...
Tak jsme dali hlavy dohromady a pokračovali v hospůdce Diana. Kdyby nebylo toho lenivého číšníka, kvůli kterému jsme byli většinu večera na suchu (ale zas jak zdravé pro naše játra!), ani by nás nenapadlo se stěhovat.
Ovšem korunu tomu dodal nějaký chlápek (vypadal jako přerostlý Lech Walesa), který nám s Jirkou při odchodu před koncem roku řekl "my nejsme nějaký zaopatřovací ústav, a od nového roku se bude za salónek platit!" a já jsem podle Jirky ještě mezi dveřmi prohlásil "no tak nevadí, najdeme se jinou krachující hospodu". Myslel jsem tedy takovou hospodu, která je ráda i za to málo, co jí bluegrassoví muzikanti můžou přinést.
To jsem ovšem ještě netušil, že se Jirka dá do práce a opravdu novou hospodu najde - a jakou! U Prokopů rozhodně nevypadají na to, že by krachovali, hospoda je docela živá a vypadá, že prosperuje i v těchto těžkých dobách - jenže mají občas nevyužitý salónek, kde se dosud vejdeme. Největší radost mi udělala nabídka piva z pivovaru Černá Hora. Tak jsem řekl, že od nynějška to nebudou jamy, ale degustační večery.
A potěšilo to i nekuřáky... Lidičky - nekuřáků je většina, a jejich právo na vzduch je třeba respektovat. Vrátíte se domů večer, a manželka vás nebude očichávat s úšklebkem "takového tě neznám, smrdíš jako rasův pytel...".
No, přiznám se, že takovou manželku určitě nikdo nemá, jen jsem si tak popustil uzdu fantazii...
